Šalom alejchem: Zájem o židovské vzdělání v Praze roste. Karol Sidon o antisemitismu. A kniha Až do sto dvaceti let
Praha se znovu stává centrem židovské vzdělanosti
Otevřené a inspirativní studium židovských textů, tradic a kritického myšlení nabídne v Praze Pardes Pop-Up Beit Midrash. Během prvního červnového týdne budou moci začátečníci i pokročilí studovat Talmud, chystají se večerní přednášky na aktuální témata, šabaton i nedělní studium s přednášejícími z institutu Pardes.
Spoluorganizátorka akce Pavlína Šulcová, ředitelka Centra paměti a dialogu Bubny, věří, že lidé mají po tomto typu vzdělávání hlad: „S jídlem roste chuť, daří se nám v lidech probouzet zájem o celoživotní židovské vzdělávání a ukazovat, že může být relevantní pro dnešní svět. Smyslem akcí je vytvořit prostor pro kultivovanou diskusi a v polarizovaném světě nerozdělovat, ale spojovat.“
Letošní program v Majselově synagoze nabídne zamyšlení nad tím, co hraje roli v našem rozhodování, jak je to s vnímáním pravdy nebo jestli může tradiční judaismus přijmout pluralismus, a přesto zůstat tradiční.
„Hosty se snažíme vybírat napříč generacemi, pohlavím i názory, abychom ukázali pluralitu v plné šíři,“ dodává Šulcová.
Do Prahy nyní míří například rabín Zvi Hirschfield, emeritní děkan institutu Pardes David I. Bernstein nebo významná lektorka Lea Rosenthal.
„Samotný institut Pardes se sídlem v Jeruzalémě nabízí otevřené studium bez ohledu na zázemí studentů či míru jejich židovského prožívání. Projekt Pardes Pop-Up Beit Midrash je takovým návratem ke kořenům evropského židovského kulturního dědictví,“ vysvětluje Šulcová a dodává: „Rádi bychom o Praze uvažovali jako o staronovém centru židovské vzdělanosti.“
Karol Sidon o současné vlně antisemitismu
Celosvětový nárůst protižidovských nálad je nejvýraznější od konce druhé světové války. Navíc se neprojevuje jen nárůstem verbálních útoků, ale i vandalismem a fyzickým napadáním. Podle výroční zprávy Federace židovských obcí v České republice v sobě moderní antisemitismus mísí prvky tradiční krajní pravice, radikálního islamismu a extrémní levice, přičemž často maskuje nenávist k Židům jako nesouhlas s politikou Státu Izraele. Jak se na tyto nálady ve společnosti dívá vrchní zemský rabín Karol Efraim Sidon, zjišťovala Daniela Brůhová.
Hloubku náboženského napětí vnímá Sidon velmi vážně: „Problém je v tom, že islám je postavený jako jedno náboženství pro všechny lidi, což je pro židovství naprosto cizí. My od začátku víme, že jsme malý národ a musíme si s tím poradit. Dějiny nás vedly k tomu, že země, kam se chceme vrátit, je Svatá země, a to je v příkladném rozporu s tím, co si myslí ajatolláhové.“
Problém je podle Sidona v tom, že se problémy vrší. „Nechávají se vyzrávat až do chvíle, kdy už je to skutečně namále. Jako to je teď,“ uzavírá Sidon.
Kniha fotografií pamětníků šoa, kteří se dožili sta let
Až do sto dvaceti let se jmenuje obrazová publikace fotografa Jindřicha Buxbauma. Na černobílých fotografiích zachycuje patnáct mužů a žen, kteří přežili holocaust a překročili věk sta let. Součástí knihy jsou doprovodné texty historika Daniela Soukupa. Ty popisují nejdůležitější okamžiky života lidí, kteří prošli velkým utrpením, a přesto zůstali nositeli naděje. Nadační fond obětem holokaustu nyní uspořádal setkání autorů knihy s přáteli. Terezie Jirásková na něm natáčela nejprve s fotografem Jindřichem Buxbaumem.
Ten popsal, jak silné pro něj setkání s pamětníky bylo: „Když mi vyprávěli ty osudy, někdy ty situace byly opravdu kruté. Spojoval je ten strašný osud holocaustu a utrpení.“
Buxbaum knihu věnoval svému tatínkovi k nedožitým 100. narozeninám: „Často na něho myslím a obdivuju, čím vším si ti lidé prošli. Není ani možné, aby to normální člověk vydržel, nevím, jestli by se to mně podařilo.“
Historik Daniel Soukup pak vysvětlil svůj autorský přístup: „Záměrem bylo vytvořit si trošku odstup od těch příběhů a podívat se na ně zvenčí skrze archivní materiály a nahrané rozhovory.“
Největší radostí pro něj bylo získat osobnější vzpomínky od dětí nebo vnoučat portrétovaných: „Větší část svého života naslouchám příběhům naší širší komunity, ale tady jsem byl poprvé v roli vyprávějícího. Uvědomil jsem si tu velkou míru zodpovědnosti za to, jak člověk ten příběh vypráví.“
Název knihy Až do sto dvaceti let symbolizuje tradiční židovské přání dlouhověkosti a dovršení lidské existence.
Chystají se další vzdělávací akce pro českou židovskou komunitu?
Jaké zkušenosti má Karol Efraim Sidon ze svého dvouletého pobytu v Izraeli?
A proč se Daniel Soukup nesešel přímo s portrétovanými?
Poslechněte si celý magazín Šalom alejchem zde.
autor:Noemi Fingerlandová
