Den památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti
Dne 27. ledna roku 1945 byl osvobozen nacistický koncentrační a vyhlazovací tábor Auschwitz. Letos si připomínáme již 80. výročí této události. Vhledem k přítomnosti pana prezidenta při pietní a vzpomínkové akci v den výročí přímo v Osvětimi se vzpomínkové setkání konalo na Pražském hradě o den později. Přeživší využili možnost osobního setkání s panem prezidentem před samotným zahájením programu. Vzpomínkové akce se zúčastnilo 400 hostů. Setkání moderoval Jakub Železný a bylo přenášeno živě Českou televizí.
Prezident republiky Petr Pavel vzpomínkové setkání zahájil slovy: Je mi ctí, že mohu dnes zahájit naše shromáždění, které je zaměřeno na připomínku 80. výročí od ukončení nejen druhé světové války, ale také holocaustu, neboli systematické genocidy Židů… a dále pokračoval: Lidstvo má bohužel poměrně špatnou reputaci ve schopnosti poučit se z historie, a my si proto připomínáme události, které by neměly zůstat zapomenuty.
Pro předsedu Senátu Parlamentu ČR Miloše Vystrčila je holocaust mj. nepřehlédnutelným varovným majákem, který ukazuje, kterým směrem se dnes nesmíme a naopak, kterým směrem se dnes musíme vydat, pokud nemáme staré chyby opakovat. Současně připomněl aktuálnost dnešního památného dne: Předcházet nespravedlnosti a nenávisti musí být každodenní práce, která nikdy nekončí. Platí to zvláště dnes, v době, kdy vlna nenávisti, závisti a názorové polarizace nabývá v celé Evropě na síle. A bohužel se zdá, že stále více lidí podléhá a projevuje ochotu se stát této vlny součástí.
Ministr kultury Martin Baxa apeloval na to, abychom se nespokojili s poznáním a pochopením nacistické mašinerie, ale znali i konkrétní osudy lidí a rodin a hlavně porozuměli důvodům holocaustu: Co víme o jednotlivých lidech, rodinách, obcích, z nichž pocházíme, o místních komunitách, jejichž součástí byli čeští a moravští židé? Nakolik chápeme dlouhou cestu, která ke genocidě vedla, více než tisíciletý vliv antijudaismu, ničivé pseudovědecké rasové ideologie, podíl závisti a hrabivosti, kolaboraci.
Bývalá vězenkyně nacistického koncentračního a vyhlazovacího tábora Auschwitz-Birkenau paní Hana Sternlicht (nar. 1930) přijela na vzpomínkové setkání z Izraele. Zavzpomínala na svou osobní zkušenost s deportací do Terezína, následně do Osvětimi, pak do pracovního tábora Freibergu a nakonec i na transport do Mauthausenu, kde zažila osvobození. Přežila i díky náhodám a štěstí např. při selekci při příjezdu do Osvětimi: Stály jsme v řadě žen a já viděla před sebou, jak Mengele ukazuje jednou vlevo, jednou vpravo. Myslela jsem, že je v tom nějaká pravidelnost, tak jsem si vyměnila místo s ženou vedle sebe, abychom šly s maminkou na stejnou stranu. Jenže ono to bylo jinak. Ve frontě mi někdo pošeptal: řekni, že je ti 16... Jak by mi to někdo uvěřil? Nebyla jsem vychovaná lhát. Ale poslechla jsem. Ta lež mi zachránila život. A taky náhoda. Mengele se díval do papírů, ne na mě, vyslechl odpověď a ukázal vlevo. Na maminku se však
podíval... a ukázal vpravo. Nemohly jsme se ani rozloučit.
Svůj projev zakončila zamyšlením, nad smyslem bolestného a traumatického vzpomínání: není to příjemné vzpomínání, ale je to jediná šance, jak nenechat vzpomínku nikdy vyhasnout a varovat před důsledky, co se stane, když podobné zlo dostane šanci vyrůst. Protože ono to začíná nenápadně, ale nenávist roste rychle a ji třeba zašlapat v zárodku.
Přeju nám všem, aby zlo všude ve světě bylo poraženo, aby ty další generace měly šanci žít v míru.
Jana Horváthová, ředitelka Muzea romské kultury připomněla, že v komplexu osvětimských táborů zahynulo přes 22 tis. evropských Romů a Sintů. Příběhy těchto lidí nejsou moc známé, proto představila ty, které sdílí její rodina: Z mého rodu Holomků byla až čtvrtina vězňů držená v protektorátním koncentračním táboře v Hodoníně u Kunštátu. Je pro mě útěchou, že Muzeum romské kultury už od roku 2021 na tomto místě plně zpřístupnilo Památník i s rozsáhlými expozicemi. Přímo z naší rodiny holokaust nepřežilo 30 členů, většina z nich zahynula právě ve vyhlazovacím táboře Auschwitz.
Dále upozornila, že je dosud smutnou realitou, že se děti v našich školách neučí o dějinách Romů. Byť ty jsou dlouhodobou faktickou součástí dějin českých i světových. Já však pevně věřím, že se to brzy změní.
Posledním řečníkem na vzpomínkovém setkání byl předseda Federace židovských obcí v ČR Petr Papoušek, který ve svém projevu připomněl, že historie Osvětimi je nejen příběhem lidského utrpení, ale také příběhem lidské odvahy. V každém příběhu přeživších nacházíme sílu, statečnost a neochvějnou touhu po životě. Tito lidé, kteří překonali nepředstavitelné, nám ukazují, že i v těch nejtemnějších chvílích lze nalézt světlo. Můj děda, Miloš Dobrý, vězeň s vytetovaným číslem 170 265, byl jedním z těch, kteří dokázali čelit neuvěřitelným hrůzám, zachovat si důstojnost a po válce se podílet na obnově společnosti. Jeho příběh, jako mnoho dalších, je povzbuzením a nadějí pro nás všechny.
Stejně jako přechozí řečníci zmínil souvislosti, které má připomínka holocaustu se současnou dobou: Chci na tomto místě vyjádřit vděčnost přeživším, kteří navzdory svému utrpení dokázali pokračovat ve svém životě a předávat své svědectví dalším generacím. Vaše síla a odhodlání jsou inspirací pro nás všechny. V tomto kontextu myslíme dnes i na všechny rukojmí
držené teroristy Hamásu a modlíme se za jejich brzké propuštění.
Svůj projev zakončil velmi osobně: Včera jsme byli s panem prezidentem na vzpomínkovém setkání přímo v Osvětimi a já jsem na tom místě napsal vzkaz mým prarodičům, kteří již nejsou s námi: „Ahoj babi a dědo, už je to 80. let co osvobodili toto místo. Byli jste tu skoro rok a je pro mne nepředstavitelné, jak jste to přežili… Ale díky vám jsme tady a budeme tu dál, navzdory všem našim nepřátelům minulým i budoucím. Díky za vše! Am Israel Chai! [Lid Izraele žije!].
V závěru přednesl vrchní zemský rabín Karol Efraim Sidon modlitbu za duše zemřelých El male rachamim [Bože plný slitování].
Během slavnostního setkání zazněly koncertní skladby Ericha Wolfganga Korngolda a Ernesta Blocha v podání Judity Škodové, Kateřiny Ochmanové a Davida Šimečky z Quasi Tria. S písní Am Israel Chai vystoupil orchestr Lauderových škol Širat hajam a dětský sbor Kol hanešama pod vedením Heleny Ester Divecké se sólovými party Omera Tala a Grety Joranové.
Slavnostní vzpomínkové setkání se konalo díky finanční podpoře Ministerstva kultury ČR a Židovské obce v Praze.
