Smrt ve Washingtonu
Před Židovským muzeem ve Washingtonu se odehrála vražda dvou zaměstnanců izraelského velvyslanectví. Jako v mnohých jiných případech, i tady se překrývá soukromá tragédie s obecnějším problémem. Mrtví byli dva mladí zaměstnanci izraelské ambasády, shodou okolností pár před zasnoubením. Zatím není jasné, jestli vrah na své oběti střílel jako na návštěvníky židovského muzea, na Izraelce, nebo na zaměstnance izraelské ambasády.
Oba zastřelení možná neodpovídali tomu, za co je považoval. Byli to lidé angažovaní v židovsko-arabském dialogu, jeden z nich byl praktikující křesťan. Není to bohužel první vražda izraelských diplomatů, natož Židů na Západě, ale i tato má svá specifika.
Antisionismus a antikapitalismus
Pachatelem byl bílý Američan, který se hlásil k marxisticko-leninské organizaci Strana pro socialismus a osvobození. Ta mezitím vydala prohlášení, že nikdy nebyl jejím členem.
Střelec volal heslo Free Palestine, tedy česky buď „svobodná Palestina“, nebo „osvoboďte Palestinu“. O jeho motivacích se pravděpodobně ještě budeme dozvídat více, je také možné, že byl nějak psychicky vyšinutý.
Měl u sebe kefíju, arabský šátek, ovšem ne v černobílé, ale červenobílé barvě. Takové se nosí spíš v Jordánsku a na Arabském poloostrově, nikoli mezi Palestinci. Buď to pachatel nevěděl, anebo se tím hlásí k určitému politickému programu.
Červené kefíje jsou někdy symbolem krajně levicových palestinských uskupení, jako je Lidová fronta za osvobození Palestiny. Ta se předloni mim jiné účastnila útoku ze 7. října a nadále bojuje po boku Hamásu v Gaze.
Opakovaně padá otázka, zda se jedná o individuální čin, nebo zda jde o akt nějaké organizace. To je pravděpodobně zavádějící otázka, protože i pokud pachatel neměl komplice, jeho čin vyrůstá z určitého emocionálního a ideologického podhoubí. Tím je stále démoničtější obraz Izraele, jak se v některých kruzích a některých médiích pěstuje.
V silně levicovém prostředí na Západě tento fenomén narůstá nejméně od roku 1967. A „antisionismus“ se stal pevnou součástí politického vyznání hlavního proudu krajní levice, spolu s názory na gender, životní prostředí, kapitalismus nebo západní kulturu.
Nějaká podoba radikálního nesouhlasu Izraelem, často jeho pouhou existencí, nikoli konkrétní politikou, je už neoddělitelnou součástí tohoto klastru.
Smrtící idealismus
Tento problém se pochopitelně vyhrotil po 7. říjnu předloňského roku. Na demonstracích na půdě některých amerických univerzit se otevřeně projevovala ne solidarita s Palestinci, ale podpora Hamásu. Případně se používala záměrně gumové pojmy, jako „svobodná Palestina“, „o
Tyto „antisionistické“ názory vyjadřovali lidi nejrůznějšího druhu, od těch, kdo chtěli mít pocit, že stojí na straně utlačovaných, aniž by věděli, jakou barvu má palestinská kefíja, až po lidi, kteří jsou nositeli skutečné nenávisti, i když jí balí do idealistického slovníku.
Ti první ale pomáhali těm druhým, aniž by si to připouštěli, a aniž by jim docházelo, že podporují násilí.
Na facebooku mi od známé přistál graficky vyvedený nápis: „Nejčastější příčinou smrti dětí na světě je Izrael“. Jestliže je Izrael sídlem takového absolutního zla, pak je samozřejmě ospravedlnitelný jakýkoli krok, třeba vražda jeho diplomatů.
To je nevyhnutelný závěr, který vznikne v prostředí prefabrikovaných emocí a toxických idejí. Tak mohl i washingtonský vrah prohlásit, že vraždil „pro Gazu“, a riskovat dokonce trest smrti.
Různé skupiny si mohou z vraždy ve Washingtonu vzít rozdílná poučení. Například ti, kdo o sobě tvrdí, že jim jde o mír a spravedlnost, a chtějí lepší budoucnost pro Palestince, by si měli položit otázku, co přesně Palestině prospívá, a co naopak.
A na druhé straně nejen izraelské, ale i židovské organizace po celém světě budou nyní žít za ještě tlustším neprůstřelným sklem než dosud. Protože v očích tolika lidí představují světové zlo.
Jan Fingerland
autor je komentátor Českého rozhlasu
Více zde
