Atentát na Reinharda Heydricha: Spravedlnost a odvaha proti bezpráví
Tento čin, provedený parašutisty Janem Kubišem a Jozefem Gabčíkem, patří k nejvýznamnějším aktům protinacistického odboje nejen v českých dějinách, ale v celé okupované Evropě. Nebyla to ale jen vojenská operace. Šlo o čin hlubokého morálního významu – jasný signál, že i v temnotě totality lze hájit čest, svobodu a spravedlnost.
Oba výsadkáři, vycvičení ve Velké Británii, zaútočili v rámci operace Anthropoid na jednoho z nejnebezpečnějších mužů Třetí říše, architekta konečného řešení židovské otázky a strůjce brutálního nacistického režimu v českých zemích. Jejich odvaha stála na konci životy nejen je, ale i stovky civilistů, kteří jim poskytli pomoc. Heydrichiáda, která následovala, byla ukázkou krutosti neznající hranic. Ale i v těchto dnech se zrodily příběhy hrdinství, které nesmí být zapomenuty – příběhy lékařů, duchovních, ale i právníků a obyčejných mnohdy velmi mladých lidí.
Atentát měl přitom mnohem širší dopad, než si mnozí uvědomují. Zcela zásadním způsobem ovlivnil mezinárodní postavení československého exilu a prezidenta Edvarda Beneše. Díky odvaze výsadkářů a domácího odboje došlo ještě v roce 1942 k zásadnímu obratu: Spojené království i Francie oficiálně odvolaly své podpisy pod Mnichovskou dohodu. Ta byla označena za neplatnou od samého počátku. Tento krok měl obrovský právní a politický význam. Znamenal uznání právní kontinuity Československé republiky a umožnil Benešovi jednat jako hlavě státu, nikoli jako představiteli exilu. Od atentátu na Heydricha tak vedla přímá cesta k obnově státnosti a poválečnému uspořádání.
Mezi stovkami lidí, kteří za tento čin zaplatili životem, byli i ti, jejichž jména dnes zná málokdo – a přesto by měla být vyslovována se stejnou úctou. Jedním z nich byl i pražský advokát Vladimír Klouda. Podporoval ilegální činnost, pomáhal pronásledovaným a – jak se redakci Advokátního deníku podařilo zjistit – byl přímo napojen i na Jana Kubiše a Jozefa Gabčíka a podporoval je. Za svou činnost byl zatčen a popraven. Nezradil. Nemluvil. Nepřestal věřit, že právo musí mít smysl i tehdy, když kolem vládne bezpráví. V době, kdy advokacie mohla mlčet, on promluvil. Ne slovy, ale skutky.
Atentát na Heydricha nebyl jen fyzickým útokem na symbol zla. Byl to čin, který hájil ideu právního státu tváří v tvář absolutnímu bezpráví. Ukázal, že i tam, kde neplatí zákony, může existovat spravedlnost. A připomněl, že ti, kdo slouží právu, musí být připraveni nést odpovědnost – nejen profesní, ale i lidskou. Proto je naší povinností tyto příběhy připomínat. Ne pro slávu, ale pro svědomí. Ať už jsme advokáti, soudci, úředníci nebo občané, neseme odpovědnost za to, aby svět byl spravedlivý a aby právo zůstalo živé. Ne v textech paragrafů – ale v činech.
„Domnívám se, že my si dnes ani nedokážeme představit situaci, kdy je člověk vyslán na vojenskou operaci s takovým cílem a zároveň ví, že má velmi malou šanci to přežít. Janu Kubišovi bylo tehdy necelých 29 let. Musí v tom být obrovské odhodlání a také osobní přesvědčení, že je to boj správný a také spravedlivý. A tak to bylo u nás v rodině také hodnoceno, a to ve všech souvislostech, i těch mezinárodních. Nikdy jsem nezaznamenala nějakou pochybnost a já s tímto názorem vyrůstala a souzním s nim také,“ uvedla k činu advokátka Dagmar Raupachová, která v sobě hodnoty svého prastrýce Jana Kubiše rozhodně nosí.
Více zde
