Chanuka nejsou židovské Vánoce. Letošní Svátek světel právě začal
Chanuka není židovský ekvivalent Vánoc. Může tak na první pohled trochu vypadat, kořeny její tradice však nemají nic společného nejen (samozřejmě) s narozením Ježíše Krista, ale ani s předkřesťanským předchůdcem Vánoc, tedy svátky zimního slunovratu.
Hebrejské slovo chanuka znamená vysvěcení a odkazuje na biblický příběh o opětovném vysvěcení Druhého chrámu.
Zázrak s olejem
Stručně řečeno to bylo takhle: V Jeruzalémě stál od nepaměti [lock](reálně snad od 10. století př. n. l., archeologicky to není doloženo) Šalomounův chrám zasvěcený Hospodinovi. Roku 587 př. n. l. ho zničili Babyloňané. Následovalo necelých sto let „babylonského zajetí“, nadvlády cizí mocnosti nad Židy, spojené s mnoha deportacemi, s vyháněním z Judeje.
Babylonská říše ale krátce poté padla. Dobyli je Peršané. Židé se vrátili domů a postavili nový chrám, zvaný Druhý. Judea a Izrael, obě židovská království, však zůstala kvůli své atraktivní geografické poloze místem střetu mocností. Peršany porazil roku 332 př. n. l. Alexandr Veliký. Po jeho smrti si makedonskou – kulturně a jazykově tedy řeckou – říši rozdělili jeho generálové. Židovská území se stala součástí jednoho z makedonských států, Seleukovské říše. Seleukovci měli se Židy stejné střety jako později Římané, odmítali jejich výlučné monoteistické náboženství, snažili se je násilně helenizovat.
To vedlo k potyčkám a vzpourám. Největší z nich bylo makabejské povstání v letech 167 až 160 př. n. l., pojmenované podle svých vůdců, Matyáše Makabejského a jeho syna Judy. Během něj vpadli Řekové do Druhého chrámu, vydrancovali ho a přeměnili na Diovu svatyni. Juda Makabejský ho získal zpět v roce 164 př. n. l.
Židovské dějiny v tomto místě opustíme a podíváme se, co se stalo Judovi a jeho druhům v Druhém chrámu. Ten bylo samozřejmě po zneuctění třeba znovu vysvětit. K tomu je zapotřebí posvátný olej, jímž se rozsvítí menora – tradiční svícen či spíše lampa. Oleje v poničeném chrámu našli příliš málo, jen na jeden den, zatímco rituál vyžaduje, aby světlo hořelo nepřetržitě. Přesto oheň zažehli a doufali v nejlepší, což se vyplnilo: olej zázračně vystačil po osm dní a za tu dobu stihli připravit a vysvětit nový. Chanuka je připomínkou tohoto zázraku. Odtud pochází i její alternativní název – Svátek světel.
Kolikaramenný svícen? Tradiční chrámová menora – taková, jakou zapaloval Juda Makabejský v poničené svatyni a jaká je ve znaku Státu Izrael – je vždy sedmiramenná. Na začátku tohoto článku je však řeč o osmiramenném svícnu. A když se na chanukovou menoru podíváte, uvidíte, že má ramen devět. Ten zdánlivý zmatek má svůj důvod. Chanukový svícen neboli chanukija je speciální, od „celoročního“ se liší právě počtem ramen upomínajících na osmidenní trvání zázraku. Zdánlivé deváté rameno, místo pro svíčku či lampičku uprostřed, se nepočítá. To je šamaš (sluha). Rozsvěcení chanukije má totiž přesná pravidla. První večer chanuky, asi hodinu po setmění, se zapálí svíce nejvíc vpravo. Druhého večera se přidá další vedle ní, zapalovat se začíná zleva – a tak dále. K zapalování slouží právě šamaš – svíce, od které se připalují ty opravdové. Může být a bývá úplně stejná, záleží jen na jejím umístění. (Pro ty, kdo se řídí přísnými rituály, nastává problém během šabatu, protože by měli rozsvítit chanuková světla, zároveň však po východu první hvězdy nesmějí manipulovat s ohněm. Existují různé postupy, jak vyhovět oběma požadavkům.)
Chanukija se umisťuje do okna, aby na ni bylo vidět zvenčí. Svíce se nechají postupně dohořet. Používají se menší, kterým to netrvá příliš dlouho.
Chanuka a vánuka K dalším chanukovým zvykům patří pojídání mléčných výrobků, zejména sýrů, a také jídel smažených na oleji. Tradiční jsou sladké plněné koblihy. Aškenázští Židé v moderní Evropě zavedli tradici bramboráků ze strouhaných syrových brambor s moukou a vajíčkem (latkes). Tradiční chanukovou hračkou, kterou se baví děti i (někdy) dospělí, je čtyřstranná káča. V jidiš se jmenuje drejdl, hebrejsky sevivon. Na každé z jejích čtyř stran je jedno hebrejské písmeno – nun, gimel, he a šin, což je zkratka věty „nes gadol haja šam“ neboli „stal se tam velký zázrak“. Při hře se však používá význam písmen v jidiš: ništ (nic), ganc (všechno – hráč bere celý bank, například sladkostí), halb (půl – hráč bere polovinu) a štel ajn (vlož – hráč odevzdá žeton nebo sladkost do misky). Jak je vidět, hra je to jednoduchá a nepříliš hazardní, jedna z těch vzácných, ve kterých kasino (tj. rodiče) nevyhnutelně prohrává. Chanuka nepatří mezi hlavní židovské svátky. Nejsou to dny volna, v Izraeli se během Chanuky normálně pracuje. To se netýká dětí, ty mají chanukové prázdniny, patrně jako výsledek kulturního tlaku všudypřítomných západních vánočních svátků.
Chanuka nemá pevné datum, jako všechny židovské svátky se řídí lunárním kalendářem, ale většinou se s Vánocemi časově zhruba sejde (loni začala 18. prosince, letos 7., napřesrok 25.). Kromě toho s trvání (osm dní) s Vánocemi (počítanými od 24. 12. do 1. 1.) víceméně shoduje. V západních zemích proto začaly oba svátky trochu splývat, což se někdy označuje mírně posměšným názvem Vánuka (německy Weihnukka, anglicky Chrismukkah). Některé židovské domácnosti skutečně strojí vánoční stromeček, jen mu říkají „chanukový keř“, zejména proto, aby pod něj mohly dát dětem dárky a „zrovnoprávnily“ je tak se spolužáky z křesťanských a ateistických rodin. Chanuka je tak mezi židovskými svátky tím, který nejvíce podléhá tlaku globalizace a komercionalizace. Letošní židovský svátek Chanuka začíná 7. prosince večer a končí 15. prosince večer.
Chanuka není židovským ekvivalentem Vánoc, odkazuje k úplně jiné tradici – k zázraku se světly při povstání Makabejských. Hlavním symbolem Chanuky je osmiramenný svícen, na němž se každý večer zapaluje o svíčku více.
