Město s památkami UNESCO A STATEČNÝM OBČANEM ANTONÍNEM KALINOU
Pozornému čtenáři, který sleduje naše noviny, zajisté již »vyskočil« název tohoto města: TŘEBÍČ.
Pro úvodní hádanku nemohly být vodítkem pouze zdejší památky UNESCO, protože světově významným kulturním bohatstvím se pyšní i další místa u nás. Ale jméno Antonína Kaliny, jenž v podmínkách německého nacistického koncentračního tábora zachránil okolo tisíce dětí od jisté smrti, ukazuje neomylně na Třebíč. Třebíč je zajímavé historické město, druhé největší v Kraji Vysočina, ležící na řece Jihlavě. Na vycházkách či výletech tu návštěvník může strávit několik hezkých dní. A to nejen v létě, ale také v zimě, kdy sněhová pokrývka či aspoň poprašek vytvářejí prý kouzelnou atmosféru. Jsou zde dvě lákadla mimořádného významu, jež právě UNESCO ocenila v roce 2003 zápisem na svůj prestižní seznam: Bazilika svatého Prokopa s klášterním areálem a židovská čtvrť.
Čtvrť žije
Židovské město není mrtvým skanzenem zakonzervovaných domů. Naopak, v novodobých podmínkách v péči města, státu a třebíčských obyvatel rozkvétá a žije. Procházet se čtvrtí, v níž ještě ve 30. letech žili výhradně obyvatelé židovského vyznání, jejichž trudný osud za německé nacistické perzekuce je všeobecně znám, je smutné i tajemné. Zdejší obyvatelé to měli od řeky Jihlavy, jež vytvářela přirozenou hranici mezi židovskou a nežidovskou částí, pěkně do kopce, protože čtvrť je situována na svahu vrchu Hrádek. Na vrcholu se nachází, vedle soudobé výstavby, také rozlehlý židovský hřbitov; a také pozůstatky kruhové bašty, vhodně zakomponované do městského relaxačního parku. Židé sídlili v blízkosti benediktinského kláštera již ve středověku, ghetto vzniklo v roce 1723.
Návštěvníkům je přístupná opravená barokní Zadní (Nová) synagoga, která slouží nejen jako malé muzeum, ale i koncertní a výstavní síň s celoročním provozem. Pozoruhodný je model ghetta k roku 1850 vystavený na ženské galerii. Funguje podobně jako Langweilův model Prahy – dotykovou obrazovkou a audiotechnikou je možné na cokoli zaměřit svou pozornost. K synagoze je připojen objekt informačního centra, kde návštěvník zakoupí vstupenky, suvenýry i malé občerstvení. Odtud také vycházejí exkurze do zrekonstruovaného Domu Seligmanna Bauera, což je další turistický cíl, který nelze minout. Dům byl postaven před rokem 1798 a po rozsáhlé rekonstrukci v roce 2011 upraven na židovské muzeum, jež představuje jedinečnou expozici bydlení židovské rodiny v meziválečném období. Přízemí imituje hokynářství.
Z druhé strany informačního centra se nachází Pamětní síň Antonína Kaliny. Osobnost tohoto třebíčského komunisty, pronásledovaného Němci za své antifašistické levicové postoje, je tak mimořádná, že si zasluhuje samostatný článek v některém z příštích vydání NP.
Třebíčské židovské město přímo vybízí k procházce rovnými i křivolakými uličkami. Domy jsou zde větší, menší i úplně malé, často do sebe pozoruhodně vpletené. Je obdivuhodné, jak jejich soudobí majitelé dokážou v tak těsném prostoru vykouzlit třeba i zahrádky, a dokonce vytvořit místo pro své čtyřkolé miláčky. Dochovaných domů v židovské čtvrti je 123, unikát! Je tu dům rabína, židovská radnice, dvě školy, Stará synagoga (přeměněna na modlitebnu Církve čs. husitské), nemocnice, chudobinec, na okraji Subakova koželužna, jejíž tovární budovy byly citlivě zrekonstruovány na depozitář Moravského zemského archivu a byty. A což teprve vyjít naučnou stezkou vzhůru a vzít za kliku branky židovského hřbitova. Jeho rozloha téměř 12 000 m2 jej řadí mezi největší svého druhu v ČR! Zajímavé je jeho členění: na dobře přístupných místech v rovině stojí náhrobky nejbohatších židovských rodin a na těch nejméně schůdných v příkrém svahu náhrobky chudých Židů. Architektonický skvost Obdivovatelé stavebních slohů našich předků, zejména románského a gotického, směřují do dominanty města, baziliky sv. Prokopa. Byla budována od 30. let 13. století jako součást benediktinského kláštera založeného roku 1101. I laik je okouzlen touto ukázkou středověkého stavitelství. Žel, i zde se sčítaly šrámy válek a s nimi spojeného drancování. Při obléhání Třebíče vojsky uherského krále Matyáše Korvína (1468) byla bazilika značně poškozena. Nevyhnulo se jí ani necitlivé světské využívání na sklady, sýpku, konírnu, pivovar. Církevnímu užití byla navrácena v 18. století. Současnou podobu bazilika získala ve 20. letech 20. století. A protože je tento klenot architektury vizuálně velmi efektní, jsou některé jeho interiéry oblíbené filmaři (točily se zde např. některé obrazy Vláčilovy Markéty Lazarové). K bazilice je připojen zámek, v němž sídlí Muzeum Vysočiny Třebíč. Jedna ze čtyř expozic - Valdštejnové na Třebíči - umožňuje nahlédnout do komnat zařízených ve stylu přelomu 19. a 20. století. Valdštejnský rod vlastnil zámek v letech 1629-1945. To jsou třebíčské památky UNESCO. Jenže město toho nabízí více. Třebíčská VVV Tedy například největší třebíčské náměstí - Karlovo, které je lemováno i stavebně zajímavými měšťanskými domy. Některé mají sgrafitovou výzdobu. Uprostřed stojí sousoší sv. Cyrila a Metoděje z roku 1885 od sochaře Bernarda Seelinga. Se svou plochou 22 000 m2 patří tento dřívější rynek k největším v republice (v tomto srovnání si uvědomme rozlehlost židovského hřbitova). Součástí původního opevnění města je 75 metrů vysoká Městská věž přimykající ke kostelu sv. Martina, kam rozhodně doporučuji vystoupat. Je to fyzický výkon, ale pohled, jenž se otevře z ochozu ve výšce 35 metrů, po němž chodíval signalista blížícího se nebezpečí, stojí za to. Trubač zde v malém věžním bytečku i bydlel. Viděny z ptačí perspektivy jsou nejvýznamnější třebíčské památky a dominanty jako na dlani. Další věží je Vodojem Kostelíček na Strážné hoře (480 m n. m.). Byl to původně skutečný vodojem, který se za velké slávy začal budovat v roce 1936 z iniciativy starosty Vaňka, jenž zahynul v KT Buchenwald. Jak šel čas, jeho funkci postupně přebraly moderní vodojemy. Od roku 2010 žije tato věžová stavba druhým životem coby rozhledna s vyhlídkovou plošinou a muzeem vodárenství. Mezi věže se netradičně řadí i třebíčský Větrný mlýn. Postavili jej roku 1836 koželuhové a obuvníci bratři Budischowští za účelem mletí kůry na výrobu třísla (tříslo sloužilo k činění kůží). Od první světové války ve mlýně bydleli ve třech malometrážních bytech sociálně potřební lidé. K návštěvě všech tří věží doporučuji využít zvýhodněnou společnou vstupenku (tzv. Třebíčská VVV).
Více zde
