Nacistické svatby i pochody smrti. Výstava mapuje všední i temné stránky války
Tak se jmenuje ojedinělá unikátní výstava ve Vlastivědném muzeu Dr. Hostaše v Klatovech k 80. výročí osvobození. Návštěvníci se tam dozvědí o posádkách německé armády, které byly v Klatovech, lazaretu, letectví, ale i netradičních svatbách či jídelníčku a mnohé další.
„Společně se spoluautorkou výstavy kolegyní Lucií Hotovou jsme připravili průřez historií vzniku protektorátu a druhá část výstavy se věnuje samotnému roku 1945 a válce na Šumavě a na Klatovsku. Ukazujeme spoustu zapomenutých faktů z
protektorátní každodennosti. V jedné části jsou představeny represivní složky nacistické okupační moci, které v Klatovech sídlily a zapsaly se nesmazatelnou stopou. Všichni znají gestapo a jeho služebnu v Singrově vile, ale v Klatovech fungovala i bezpečnostní služba Sicherheitsdienst, která sídlila v další zabavené židovské vile, v Brumlově vile na Betonce. V Klatovech byl nejen Wehrmacht, který je tady představen, ale také silná posádka německé pořádkové policie, která sídlila v Plánické ulici v kasárnách,“ popsal historik Jan Jirák.
V rámci výstavy je také připomenuto letectvo a jeho fungování na Chaloupkách. Tamní letiště, které vystavěl Pošumavský aeroklub, za války využívalo německé vojenské letectvo Luftwaffe, sídlily tam minimálně dvě letky. Připomenuty jsou i velké nálety na Klatovy.
S blížícím se koncem války se část klatovské periferie proměnila na obří vojenský lazaret, kdy pro své účely německá armáda zabrala bývalou rolnickou školu, dnešní Střední zemědělskou a potravinářskou, vedlejší objekt někdejší hospodyňské školy, později vojenské nemocnice, dnes již zbourané, a Masarykovu základní školu. „Ve všech těchto obrovských areálech se zřídil jeden velký vojenský lazaret, kde se němečtí vojenští lékaři a sestry z německého Červeného kříže snažili zachránit život mnoha stům německých raněných vojáků. Několik desítek z nich v Klatovech zemřelo a jsou pohřbeni zde na hřbitovech,“ uvedl Jirák.
Na výstavě se nezapomíná na spoustu spojeneckých jednotek po boku německých vojáků, které se pohybovaly na Klatovsku. Jde například o maďarskou královskou armádu, která byla posádkou na nedaleké Hvízdalce, v Petrovicích nad Úhlavou nebo v Měčíně. Indičtí dobrovolníci bojovali na Šumavě kolem Prášil, Srní a Hartmanic, belgičtí a holandští na svaté Kateřině u Nýrska.
V druhé části je představena americká armáda - její dvě hlavní síly, které osvobodily Klatovy. Šlo o 2. pěší divizi s Indiánem ve znaku, která do Klatov přijela od Kdyně a od sokolského stadionu. Souběžně s nimi od Železné Rudy přijela 90. pěší divize, do Klatov vjížděla přes Luby, kolem Hostašova muzea na náměstí. Připomenuty jsou i další pobočné jednotky.
„Připomínáme i u mnoha lidí dnes budící kontroverzi příjezd praporu Rudé armády, který do Klatov přijel od Nepomuka. V Nepomuku samotném byli ještě Američané, ale ve Dvorcích u Nepomuka už byli rudoarmějci a přes Plánici a Bolešiny přijel prapor Rudé armády sem a byl usídlen v Čínově na statku. Měli tajný úkol, kdy vybírali osvobozené válečné zajatce z řad bývalých rudoarmějců a lifrovali je za demarkační linii. Dalším tajným úkolem bylo i pátrání po ruských imigrantech do našeho regionu po roce 1917, kdy spousta z nich se tady usídlilo, založilo rodiny a tihle vojáci měli jejich seznam s úkolem je okamžitě zatknout a odvést do Sovětského svazu, kde došli patřičnému potrestání,“ uvedl Jirák.
Výstava rozhodně stojí za navštívení, protože je v jejím rámci rámci vystaveno více než tisíc předmětů pocházejících ze sbírek klatovského muzea, ze sbírek několika dalších regionálních muzeí a soukromých sběratelů. Je tam spoustu unikátních věcí, které nejsou běžné vidět. Dozvíte se i mnohé zajímavosti. „Spousta činitelů okupační správy v Klatovech zakládalo rodiny, v Klatovech se ženili. Někteří z nich si dokonce brali za manželky rodačky z Klatov. Povedlo se mi v pramenech zjistit, že se v Klatovech ženilo i několik příslušníků místního gestapa, a to včetně nejbrutálnějšího a nejhledanějšího Kiliána Antona Ruprechta, který vlastně po válce zmizel a nebyl nikdy vypátrán. Na jaře 1943 měl s velkou slávou svatbu se svojí snoubenkou Hildegardou. Vzpomenuta je i netradiční veselka bývalého příslušníka klatovského gestapa Georga Friedla, který si bral Aničku Bláhovou. Ovšem v nezvyklé podobě, protože v době konání svatebního obřadu byl Friedl už 14 dní po smrti. Snoubenka tak místo novomanžela vedle sebe měla postavenou židli, na které byla položena vojenská přilba. Třetí říše v rámci podpory oddanosti režimu zavedla svatbu tohoto způsobu. Mělo to nezanedbatelné výhody, protože se žena stala válečnou vdovou a od Německé říše pobírala vdovský důchod po svém manželovi,“ připomněl pikantnost Jirák.
Část výstavy je věnována židovské genocidě, koncentračním táborům a pochodům smrti. Návštěvníci si mohou prohlédnout uniformy z terezínského ghetta či uniformy z pochodu smrti. „Vysvětlujeme zde jak a proč vznikl holokaust, co bylo vlastně podstatou židovské otázky, že nešlo třeba jen o rasové důvody, ale často i ekonomické, národní socialismus si přál znárodnit třeba i spoustu továren Židů a tak se vlastně obohatit a překonat určité krize. Můžeme vidět i ukázku antisemitské literatury, která se vydávala i v češtině,“ sdělila historička Lucie Hotová.
Výstava se také věnuje každodennímu životu v období protektorátu. Lidé uvidí, jak vypadaly přídělové lístky nejen na jídlo, ale i na duše na kolo či pohonné hmoty. „Za války a nouze se samozřejmě začalo šetřit potravinami a nikdo nechtěl, aby se všechny vyčerpaly a nastal hladomor. Spoustu lidí v tom období bylo na bezmasé stravě, kdy se nahrazovalo třeba maso luštěninami nebo vejci, jejichž část musela být odváděna pro německou armádu. Stejně tak se odvádělo maso, vyjma králíků,“ popsala Hotová.
Další část připomíná totální nasazení, kdy šlo o program během něhož bylo do Německa zavlečeno spoustu mladých mužů. K vidění jsou dokumenty, seznam vlaků, které odvážely mladé muže do říše. Ti byli potom nasazováni v továrnách nebo i na zemědělských usedlostech. „Továrny mohly být v civilních zónách, které byly volné, i v přímo v koncentračních táborech, kde sloužili i vězni z koncentračních táborů, třeba firma Siemens měla přímo svoji továrnu v uzavřeném areálu Auschwitz,“ poznamenala historička.
Návštěvníci se seznámí i s kuratoriem pro mládež. Za druhé světové války byly zrušeny veškeré spolky pro mládež, zvláště Sokol, Junák a další. Děti mohly dál pokračovat ve svých činnostech v rámci kuratoria, což bylo spojené s propagandu. „Spousta lidí se přiznala, i když nerada, že kdyby válka trvala o něco déle, tak by byli úplně ideologicky zpracovaní,“ sdělila Hotová.
Nahlédnout ale návštěvníci mohou také do české protektorátní domácnosti. K vidění jsou dobové ukázky náhražky čaje z ostružin, malin nebo i borůvčí, náhražky kávy, které se dělaly z pražených žaludů, kořenů čekanky. Vydávaly se různé kuchařky a recepty, které se přizpůsobovaly situaci protektorátní kuchyně, která byla velice chudá. „Typickou českou plodinou byly jáhly a tehdy hodně frčela jáhlová kaše, jáhelníky. Oproti třeba takovým ovesných vločkách, které vlastně ještě v té době nebyly surovinou na českém stole, protože oves se používal často pro koně. Oves ve formě vloček se jedl pouze v chudých německých oblastech. Popularizace ve formě müsli přišla až déle,“ uzavřela historička.
Poslední část výstavy potom vypráví o bojových střetech mezi americkou armádou a německou brannou mocí v regionu. „Připomínáme tam moment, na který se dost často zapomíná, že na jaře 1945 německá armáda Wehrmacht byla už ve velmi zoufalém stavu a že významnou část obrany protektorátu představovala domobrana čili Volkssturm, což byli děti a starci, kteří z různých důvodů nemohli sloužit v armádě. Na konci války v rámci tzv. totální války byl v Klatovech v září 1944 ustaven prapor Volkssturmu, který měl kasárna ve vile, v dnešním Domu dětí a mládeže. Tito muži a děti hlavně měli zabránit Američanům v postupu sem. Takže připomínáme tohle zvěrstvo, kdy nacističtí pohlaváři posílali devíti dvanáctileté kluky s pancéřovými pěstmi na kolech proti tankům s tím, že když nepojedou, tak je zastřelí nebo je pověsí sami,“ zakončil Jirák.
Více zde
